V minulosti se jednalo o obávanou a poměrně rozšířenou pohlavní chorobu. Udává se, že její promořenost dosahovala až 10%. Na její následky zemřelo i mnoho slavných umělců, neboť do objevu penicilínu neexistovala účinná léčba. Viníkem onemocnění je bakterie z rodu spirochét pojmenovaná Treponema pallidum. Jejím přenašečem je nemocný v raném stádiu, kdy je vysoce infekční. Krom pohlavního styku se může přenést během těhotenství z matky na dítě, což je obvykle doprovázeno mnohačetným poškozením orgánů. K přenosu na dítě za určitých okolností může dojít i během kojení. Přenos pouhým dotykem nebo i krví není sice vyloučen, ale dochází k němu opravdu jen výjimečně.
Neléčený syfilis má tři stádia. V primárním o sobě dá nemoc vědět vznikem nebolestivého vředu v místě proniknutí infekce do organismu. Jeho velikost se pohybuje v rozmezí dvou milimetrů až dvou centimetrů. Poměrně často mu předchází vznik vyrážky. Viditelné je i zduření místních uzlin, zpravidla tříselných, avšak došlo-li k nákaze při orálním sexu, jedná se o krční. Vřed je patrný 4 – 6 týdnů, než dojde k jeho spontánnímu vymizení. V této době se již bakterie rozšiřuje do celého organismu, syfilis přechází do své druhé fáze. Během ní se dostavují typické příznaky infekčního onemocnění. Pacient je unavený, má zvýšenou teplotu, bolesti hlavy a přítomna může být i nevolnost. Nejvýraznějším znakem poté bývá vyrážka pokrývající nejen kůži, ale i sliznice. Nejčastěji bývá lokalizována na trupu či končetinách v místech ohybu. U některých pacientů se v oblasti třísel a podpaždí mohou vytvářet puchýřky se zašedlým a zapáchajícím povlakem. Jednotlivé příznaky jsou vždy patrné několik týdnu, poté vymizí, aby se po nějakém čase opět zjevili. Tato druhá fáze trvá kolem dvou let, než se nemoc dostane do latentního stádia. Během něj se nemoc nikterak neprojevuje a ani není nakažlivá.
Terciální stádium se v závislosti na okolnostech projeví po pěti až dvaceti letech. Během této doby byly veškeré bakterie zapouzdřeny buňkami imunitního systému a vytvořili jasně ohraničená ložiska. V těchto místech začíná docházet k degradaci tkáně, nejčastěji se jedná o kosti, játra, nervový a oběhový systém. Tvoří se nekrotizující vředy, deformace lebky a nemocný je i mnohem náchylnější na kardiovaskulární selhání. Nejvážněji se syfilis projevuje při zasažení nervové soustavy. Jejich poškození zapříčiňuje ztrátu zraku, sluchu, rovnováhy a dostavují se silné bolest hlavy. Pozvolnou degradací se rozvijí i celá řada psychických příznaků. Nemocného trápí bludy, paranoia a v konečném stádiu přichází demence. V této poslední fázi je již syfilis velice těžko léčitelný a i přes nasazení antibiotik je nutné brát v potaz doživotní následky. Ve vyspělých státech se však jedná o velice ojedinělé případy, neboť je onemocnění povětšinou podchyceno v prvních dvou stádiích, kdy ochotně reaguje na antibiotickou léčbu. Penicilín či tetracyklin se poté podává injekčně po dobu čtrnácti dnů.