Během svého života se setkáváme s řadou onemocnění. Některá jsou považována za banální, jiná za vážná až smrtelná. Takovou trochu zvláštní skupinu tvoří pohlavní nemoci. I přes to, že současná doba je hodně tolerantní k promiskuitě, se stále jedná o ožehavé téma, jemuž není někdy věnována dostatečná pozornost. Ale co budeme povídat, tyto choroby tu jsou a představují riziko pro každého z nás. Prevencí je jen naše chování, pokud nebudeme často střídat partnery a budeme dodržovat zásady bezpečného sexu, můžeme míru rizika značně snížit, ale i přes opatrnost nikdy nemůžeme vědět, co se stane.
Pohlavní nemoci zabírají široké spektrum. Největší pozornost je poslední dobou věnována zejména viru HIV. V současnosti je to jediná sexuálně přenosná choroba, na níž je medicína krátká. Ani třicet let intenzivního vývoje nepřineslo lék, jenž by dokázal tento retrovirus porazit. Stále jen dokážeme zpomalit úbytek buněk CD4+ a tím oddálit nástup posledního stádia, kdy dochází ke zhroucení celého imunitního systému. Jak mnozí asi právě v duchu pronesli, v tuto chvíli naplno propuká aids. V tuto chvíli již neexistuje žádná obranná bariéra, virus se masivně šíří do celého organismu a jeho působení podporuje celá řada dalších patogenů. I obyčejná chřipka se stává nepřekonatelným problémem a povětšinou je již jen otázkou několika málo měsíců, než naše tělo selže úplně.
I přesto, že každého povětšinou napadne hiv, respektive aids, okupují přední příčky pohlavních chorob bakteriální činitelé. Mezi ně řadíme kapavku a syfilis, onemocnění, na jejichž následky v minulosti umíraly milióny lidí. Jenom během prvních epidemií syfilisu v 16. a 17. století si vyžádal více obětí, než obávaný mor. Situace se změnila až po vynalezení penicilínu, nejmocnější zbrani v bakteriální válce. Injekční aplikací antibiotik je kapavka i syfilis snadno léčitelná, avšak mohli by jsme se dočkat chvíle, kdy opět poznáme, jak nepříjemná tyto onemocnění dokáží být v poslední fázi. Kritická situace je zejména kolem kapavky, u níž začíná být patrná rezistence na antibiotika, a již nyní se můžeme setkat s vysoce odolnými druhy.
Za nejrozšířenější pohlavní chorobu současnosti jsou považovány chlamydie. Jejich nebezpečnost navíc spočívá v naprosté bezpříznakovosti. Zejména u žen jsou mnohdy diagnostikovány naprostou náhodou, když se hledá příčina jejich neplodnosti. Tato unikátní bakterie velice často děla společnost jinému pohlavně přenosnému onemocnění. Oslabená sliznice je totiž mnohem náchylnější k přenosu i druhé pohlavní choroby.
Výčtem nejvíce rozšířených a tedy i nejznámějších nemocí se však tento seznam neuzavírá. Během styku se můžeme nakazit i papilomavirem HPV nebo herpes simplex virusem (HSV). Tyto viry jsou v populaci velice rozšířené, ač spíše v jiných specifikacích. HSV-1 virus je viníkem vzniku oparu, jeho bratříček s pořadovým číslem 2 způsobí tentýž opar, avšak na intimních partiích. Mnohem rozšířenější je však HPV virus, za nímž stojí vznik kondylomat. Tyto genitální bradavice jsou povětšinou velice bolestivé a některé jejich typy mají vliv na vznik rakoviny děložního čípku. V závislosti s bradavicemi by se měla zmínit i tzv. Moluska. S ní se zejména setkáváme u dětí, avšak existuje i jejich pohlavně přenosný typ. Tyto drobné pupínky se pak objevují kolem genitálií, spodní části břicha a na vnitřní straně stehen.
Zatímco kapavka velice často probíhá skrytě u žen, u trichomoniázy je tomu přesně naopak. Její příčinou je prvok Trichomonas vaginalis, neboli Bičenka poševní. Tento parazit se je schopen množit pouze v pochvě či močové trubici, kde poté vyvolává zánět. Svými projevy se velice podobá ne náhodou zmíněné kapavce. Po uplynutí inkubační doby dvou týdnu dochází ke zvýšené tvorbě poševního sekretu. Ten má bělavý až nažloutlí nádech, jsou v něm patrné bublinky a silně zapáchá. Sliznice jsou oteklé a zarudlé, přítomno může být i svědění nebo pálení při močení. Oproti tomu u mužů nejsou povětšinou přítomny žádné příznaky. Jen výjimečně dochází k zánětu močové trubice, prostaty či semenných váčků. Za sexuálně přenosného cizopasníka jsou považovány i vši, konkrétně veš muňka, alias filcka.
Během několika málo odstavců jsem se pokusil shrnout nejrozšířenější pohlavní nemoci, avšak věřte, že tento výčet není konečný. Zařadit by se sem mohl ještě měkký vřed, Granuloma inguinale, Lymfogranuloma venereum a ureaplasmatická infekce. Pohlavně přenosnou chorobou je i hepatitida typu B a za jistých okolností se mezi ně řadí i svrab. Výčet je zkrátka a jistě poměrně dlouhý, některé nemoci plní čekárny kožních lékařů, s jinýma se setkává spíše sporadicky. Jedno mají však společné, ve zvýšené míře se objevují u mladých lidí, začínajících sexuálně žít. A to zda se na seznam nakažených nedostaneme my, je jen v našich rukách.